Místo, kde se nad(e)chnete
Velbloud je vzdálenost a vůle k jejímu překonání. Poušť je soustředěná klidná myšlenka. Velbloud a poušť jsou život a neohraničený vesmír.
Na počátku jsme byli sami. Připadali jsme si nepodstatní, nedůležití, neviditelní. Pak jsme si uvědomili, že můžeme být spolu. Přišel čas sundat neviditelné pláště, spojovat se, podporovat se.
Svět potřebuje stejnou měrou dva pohyby. Pohyb dopředu a pohyb do stran. Stejně jako květ lotosu. Stále se někam ženeme. Schází nám zastavení. Chvíle, kdy jsme, kdy vydechujeme. Kdy se usazujeme. Chvíle, kdy vše dosedá.
Tvořivost nám umožňuje podívat se na trosky života, který byl a už nebude, a poskládat z něj nový tvar. Tvořivost je pramenem životadárného stavu, ve kterém nás nepřízeň nezlomí, naopak se stane pramenem naší síly. Odborně se mu říká posttraumatický růst.
Dnes už také víme, že nikdo nemá právo druhého záměrně bít a že nikdo nemá nárazům čelit sám. Když znovu skládáme vlastní život, potřebujeme dostatek času, dostatek podpory a dostatek příležitostí ověřit si, že skutečně dokážeme létat.
Tvořivé duše vnímají neviditelné a dokážou vidět nepředstavitelné. Dovedou si však také připadat zoufale osamocené. Když přestanou tvořit, odumírají. Tvoříme síť, která pomůže prohoupat vzlety i pády.
Je rozdíl mezi samotou a osaměním. V osamění chřadneme nejen na mysli či na duši, ale i na těle. Člověk je tvor tlupový a dotekový. Dotek je vedle stravy a vody další položkou, kterou bytostně potřebujeme k přežití a růstu.
Přes všechen ten tlak na výkon a úspěch a kariéru v oblacích zapomínáme na to nejdůležitější. Kdo opravdu jsme, co v životě skutečně chceme, po čem doopravdy toužíme. Na povrchu je to, co chce systém. Prolomit krustu tohoto brnění, rozsypat se a objevit své jádro pudla – k tomu má odvahu málokdo.
Během let jsme bohatě rozvinuli schopnosti zajímat se, milovat a spolupracovat. Přichází čas spojit síly. Svět nás potřebuje. Nežene nás touha po slávě, moci ani penězích. Pohání nás sen dělat radost sobě, druhým a lokalitám, kde působíme. Sen zanechat naději těm, kdo přijdou po nás.
Tvoříme vesnici
Chceme povzbudit další tvůrce. Sníme o světě plném tvorby a krásy, kde násilí a zmar ztrácí svou sílu. Neváháme přiložit ruku k dílu. Tvoříme společenství. Vesnici. Síť, která podrží, pohoupe a pomůže důstojně vstát. Naším tvůrčím domovem je Maříž, tu nezmaříš.
S prvními jarními paprsky vás pozveme na všemožná setkání, spolulelkování, povídání o tvorbě a zpomalení z trysku do volné chůze.