Síť, která pohoupe
Celá staletí jsme večer usedali k ohňům a vyprávěli si své příběhy. Pak jsme vynalezli televizi a svěřili jsme vyprávění příběhů jí. Stali jsme se diváky. Sledujeme příběhy, které už jsou připravené. Hotové a naservírované. Není prostor se doptávat, zbývá se domýšlet.
Přichází čas vrátit se k tvořivé moci příběhů. Přestat hledat hotové a naservírované pokrmy pro duši, které chutnají stále stejně a které nás stěží udrží při životě.
Přišel čas objevovat to, co nás skutečně vyživí. Znovu naslouchat příběhům a brát si z nich přesně to, co v danou chvíli potřebujeme. Vybírat si vlastní kousky, ze kterých tvoříme svou životní cestu.
Festival o vášni a tvorbě
„Creació“… katalánsky tvoření.
Slovo pyšnící se kusem španělské vášně, trochou poezie, špetkou mystery. A ano, odkazuje i na samotné božské stvoření světa. Protože v tom je, koneckonců, pěkná dávka kreativity.
Co neuděláš srdcem, ani nedělej, to nestojí za to. Některé věci jsou trvale dobré a některé trvale špatné. A trvale setrvávat na těch chybných ti vytvoří trvale pokřivenou osobnost. A nepomůžeš si tím, že se budeš učit matematiku nebo s počítačem nebo čertvíco, ale že se pokusíš si zlo a dobro uvědomit a začneš na sobě pracovat.
Kryštof Trubáček, objevitel mařížského zázraku
Proč to děláme
Chceme, aby se lidé zamilovali do tvoření.
Chceme, aby lidé svou bolest přetvářeli tvorbou – je to o dost lepší než násilí.
Chceme sraz tvůrčích lidí na jednom místě. Beze strachu z množství lidí okolo.
Chceme nasvítit menší tvůrce.
Ztratili jsme se.
Jako tvůrci svých životů.
Zamotali jsme se ve světě iluzí.
Hledajíce cestu ven, trávíme čas v pavoučí síti.
Z patosu háv, ze strachu šlojíř.
Klopíme hlavu a svá křídla jsme schovali pod postel.
Jsme hluší ke zpěvu ptáků,
slepí ke kráse kolem a v nás.
V lelkovi vidíme stud místo naděje.
Práce je sláva, spánek je zmar.
Tvůrce, zřím Tě. Nejsi v tom sám.
Vezmi svou bolest a přetvoř ji v krásu. Ukážeme ti, jak to lze dělat, i jak můžeš začít.